Svoboda bylinkové zahrádky – POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST

Když bychochom zavřeli člověka do klece, začne chřadnout…..když se příliš „staráme“i o bylinkovou zahrádku a uspokojujeme svoji důležitost a denní návaly své pravdy, budeme sice mít bylinky bez veškerého plevele, s čistou půdou na povrchu, ale viděli jsme někdy takovou přirozenou „bylinkovou zahrádku“ někde na vysluněném místě v přírodě?…..úplně stačí, že jsme rostlinkám vybrali toto místo a neptali se jich, jestli se jim tu bude dobře žít…..ovšem počítáme s jejich obdivuhodnou trpělivostí…..s jejich nejdůležitějším programem: přežít a vytvořit další potomstvo, které se už v prvním pokolení zase o kousek blíž přizpůsobí podmínkám kde právě roste…..

….samozřejmě čas, který nevěnujeme neustálému pletí, zalévání, stříhání , můžeme věnovat sami sobě, nebo jiné tvůrčí činnosti….třeba setí, nebo zpracování plodin…..připadá mi to úplně stejné, jako když někde v zaměstnání, když vedoucí pod velením své nepostradatelnosti řeší a kontroluje činnost svých spolupracovníků a „podřízených“, protože on přeci svoji práci umí lépe než oni…..naštěstí příroda si z nás nic nedělá….žije svým životem a my si můžeme myslet co chceme…..Příroda tu byla před námi a bude tu i po nás…..protože my nejsme nic vyjímečného….jsme její součástí…..

…zatímco heřmánek, tato hvězdnicovitá rostlina, už odkvétá a z většiny usušených květů bude v zimě čaj, už se sám chytá, aby příští rok na jaře se tu záhadným způsobem opět objevil a aby světu ukázal znovu své vrcholičnaté květenství……a stejně se chystá pod hřejivou zídkou cibule sečka a vedle svými šlahouny pod zemí hledá další prostor máta peprná…..